• PSG: 9

• Oficiální název: Extatosoma tiaratum

• Český název: Strašilka Australská

• Typ: Strašilka

• Potrava: ostružiník, eukalyptus, hloh, dub, pyracantha, malina, růže

• Reprodukce: pohlavně i partenogeneticky

• Křídla: Dlouhá

• Rok objevení: 1827

• Délka samice: až 15 cm

• Délka samce: až 10 cm

• Šířka samice:

• Šířka samce:

Strašilka Australská je jedním z nejhojněji chovaných druhů, společně s Pakobylkou Indickou a strašilkou Sungaya Inexpectata (Strašilka Filipínská). Objevil ji britský entomolog William Sharp Macleay v roce 1826. Byl to společně s Pakobylkou Indickou první druh strašilky chovaný v tehdejším ČSR. Vyznačuje se mohutnější stavbou těla u samic mohutnější baculatější a trnitá, s výrustky na posledních článcích zadečku. U samců je to pak hubenější tělo a dlouhá křídla, díky kterým poměrně dobře lítají (jsou schopni plachtit z jedné větve na druhou.) Velikost dospělých samců je až 10 cm u samic pak až 15 cm.

• Teplota prostředí: Pokojová

• Vlhkost: 50-70%

Chov těchto strašilek je velice jednoduchý, stačí pokojová teplota a vlhkost 50 - 70%. Jediná věc, na kterou je potřeba dát si pozor, je velikost terária, neboť je důležité, aby se strašilka měla místo pro bezpečný svlek. Krmíme pak ostružiním, avšak jdou použít i jiné rostliny, například buk, dub, hloh, růži… Je však nutno dát si pozor, a dávat pouze PŘÍRODNÍ listy, neboť například růže z obchodu je napuštěna ochrannými pesticidy, které jsou pro strašilky smrtelné. Není problém se smíšeným chovem s ostatními druhy strašilek, za předpokladu, že mají společné krmivo, jen nedoporučujeme chovat společně s jakýmkoliv druhem lupenitek, jelikož se může stát, že si je ostatní strašilky (všechny druhy, nejenom Australské) spletou s potravou, poraní je, a lupenitky následně uhynou. Tento druh je známý tzv. „Štířím postojem“, čili obrannou pózou, kterou zastrašuje nepřátele.